Když se ze zábavy stane kšeft
Jistě pamatujete třeba začátky geocachingu. To existovaly ještě dvě různé větve fanoušků, které se do krve přely, jak má tato hra na schovku probíhat a jaká mají být pravidla. Vyhrála liberálnější strana, a konzervativnější pak na diskuzních fórech ráda kritizovala velikosti a provedení krabiček, způsob uložení, neúplné záznamy na Geocaching.com.
Zdá se, že konzervativní křídlo mělo pravdu. Dnes je geocaching módní záležitostí a provozuje jej každý nýmand – stačí reportáž na Nově nebo článek v Katce. Dříve tajuplná slova jako mudl nebo kačer dnes pozbývají významu, každý přece ví, oč jde, a tak každý sází jednu kešku za druhou bez ladu a skladu, zatímco druzí honí body, aby byli první. Protože jim nedošlo, že zde nejde o hru „kdo má nejvíc bodů“.
To samé některé on-line hry. Dříve nabízely skromné komunitě možnost hrát zadarmo (třeba fotbal nebo hokej), a za peníze si člověk koupil jen trochu komfortu – nemusel třeba si dělat statistiky tréninku do excelovských tabulek. Jenže nově jsou na internetu od stejných provozovatelů hry (třeba cosi, co se jmenuje tenis, ale se skutečným světem tenisu to nemá nic společného, protože jde spíše o plnění questů a postupy v levelu výš a výš), které jsou přímo cílené na finanční zisk, kde bez peněz prostě hráč nemá šanci. Pokud si nekupuje neustále nové doplňky, nemá šanci ve hře jakkoliv úspěšně bodovat nebo se umístit. Ze zábavy je naprosto normální kšeft a finanční kalkul z toho kouká na všechny strany.
Kdysi úsměv a přikývnutí hlavou znamenalo, že vám někdo naslouchá a soucítí s vámi. Dnes si nemůžete být jisti, že nejde o obchodního prodejce, který přesně podle manuálu, který by mu záviděli i svědkové Jehovovi, dává najevo své – samozřejmě že hrané – sympatie. A proč? Jen proto, abyste si koupili nový vysavač nebo zařídili další skvělou pojistku.
Dříve se na internetu domlouvali milovníci středověku na soukromých bitvách, dnes máme komerční středověká městečka, kam si můžete zajet s rodinou, utratit hodně peněz, ale mít pocit, že jste ukovali hřebík nebo vtvořili mýdlo.
Kdysi jet na folkový festival znamenalo dát najevo jistý alternativní styl života, vztah k přírodě, „tulácký rána“. Od dob Honzy Nedvěda se i z tohoto stal komerční artikl, Porta je příležitostí různých vydavatelských společností prezentovat své nové stájové koně, kteří zpívají jednu odrhovačku za druhou, a publikum se změnilo také – od publika technoparty někdy bývá k nerozeznání.
U filmů a knih je to ještě zřetelnější – jak moc se zprofanovalo téma malých kouzelníků, upírských love story a prci, prci, prcičky? Jednou jsou takový film či kniha něčím zajímavé, ale když se z toho udělá mainstreamový artikl, jde už jen o nablýskané pozlátko, tahající z kapes lidí víc a víc peněz.
Podobně fanoušci sci-fi dostávají již jen převařené komerční oddechovky, kde na ději nezáleží, v módě jsou různí superhrdinové z komiksů, čímž se mimochodem i vytratila poetika komiksů, a téma superhrdinů je dovedeno ad absurdum, když se jich co nejvíc sejde v jednom filmu. Jen ten vlastní ksicht to už nějak nemá. Nebo chcete-li, look a feeling.
Vše, co by lidi mohlo bavit, je nutné vytáhnout na světlo, udělat tomu reklamu, a draze to prodávat. Jako kdysi byly mánie sbírání céček, dnes jsou jiné mánie. A v supermarketech tlačí na pilu, když nutí zákazníky víc kupovat přes jejich děti – přece byste svým dětem neodepřeli ty úžasné plyšové hračky, zvířátka v kuličkách či na kartičkách! Stačí jen kupovat a sbírat samolepky, a nakonec dostanete dokonce slevu (z již tak nehorázné sumy)!
Osobně se mi stýská po činnostech a zábavě – na internetu i v běžném životě -, které provozovalo pár nadšenců pro radost. Protože sice chápu, že prioritou dneška je vydělávat stále víc. Ale té radosti a nekomerčnosti je přece také potřeba.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
Jan Lipšanský
Velké oči filmových distributorů
Jak moc sází distributor na úspěch filmu v kinech, poznáte podle počtu kopií. Vše nad 26 kopií má přinést nečekaný úspěch. Má... Ale skutečnost je jiná.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x