Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu

Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.

Širokoúhle se začaly natáčet celovečerní filmy v 50 letech. A to proto, aby nabídly divákům kin větší zážitky – přece jen, když sedíte ve velkém kině a zleva přijíždí Caesarův kočár s Kleopatrou, projede vám před očima a zamíří doprava, můžete si krk ukroutit a navíc máte pocit, že jste uvnitř děje, uvnitř těch nádherných exteriérů, i pocit, že jste se přenesli v čase do minulosti, do roku 50 před Kristem.

Širokoúhlý formát si tedy našel své uplatnění a formáty se ustálily na poměrech 2,35 (2,40):1, resp. 1,85:1. Časem vznikly i tzv. televizní formáty 1,78:1 a 1,66:1. Protože se však širokoúhlé filmy pokládaly za produkt západní civilizace, a my na východě měli jiné normy, užívali jsme si e většině případů „klasického“ formátu 4:3 (1,33:1) – což je prostě plocha obrazovky obyčejné televize. V zahraničí na západ od nás snad jediným filmařem, který natáčel filmy na tento formát, byl režisér Stanley Kubrick.

Lup, přišel listopad 1989 – a s ním k nám mohly vtrhnout filmy, o nichž jsme doposud je slýchali, nebo je viděli na nelegálně překopírované videokazetě VHS s jednohlasým dabingem, propašované kdoví odkud. Jenže místo, abychom mohli vidět filmy konečně v jejich širokoúhlé kvalitě, ořezávaly se – po tehdejším americkém vzoru – na formát televize. Což někdy vypadalo značně směšně, protože se třeba hlavní děj odehrával v levé, nebo pravé části obrazu (té oříznuté), zatímco divák hleděl na střed obrazu, kde se nedělo nic, maximálně tam stál stůl s miskou jablíček a nehnul se a nepohnul.

Režisér Sydney Pollack na DVD s jedním svým filmem zahrnul jako bonus srovnání svého filmu – rozuměj širokoúhlého – a ořezané verze pro 4:3 televizory. Protože není vidět vrah v pozadí chodby, tak televizní divák netuší, čeho se vlastně hrdinka v obraze bojí. Pollack kostatuje, že tohle není jeho film, tohle on nenatočil.

Stejně tak, když srovnáte film Čelisti – zatímco v širokoúhlé verzi se za plavcem v úvodní scéně objeví žraločí ploutev a začne znít onen dramatický hudební motiv, v ořezané verzi slyšíte motiv a vidíte spokojeného ráchala v čemsi jako bazén, žádného žraloka nevidět.

Nyní se prodávají ve stále větší míře širokoúhlé televize. Začíná jít o standard a v USA už se filmy a seriály nevysílají ořezané do formátu 4:3. Diváci chtějí plně využít svých širokoúhlých obrazovek. I u nás se tyto televize prodávají.

A člověk už už chtěl křičet hurá, když se TV Nova rozhodla své zpravodajství vysílat širokoúhle. Člověk by si řekl, že šli skutečně modernímu trendu vpřed, že pochopili. Ale ne – širokoúhle se vysílá zpravodajství, možná sportovní přenosy (Proč? Abychom z ledu nebo trávníku viděli ještě méně, když zbytek zaberou reklamní loga?), hodně často reklamy. Zkrátka – širokoúhle se vysílají naprosté zbytečnosti.

Ale filmy – filmy se stále vysílají ořezané do formátu 4:3. Zkuste se podívat třeba na opakované filmy s Jamesem Bondem. A tak, přes veškeré proklamace a bouchání se do prsou, není TV Nova moderním lídrem (a není to ani žádná jiná česká televize) – stále jsme pozadu za vyspělým světem o nějakých 10 – 15 let.