Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Někdy stačí, když člověk nejde některou ulicí nejen v Praze tak dva měsíce a vše je jinak. Nikdy nezapomenu, když jsem odjel na týden na dovolenou a pak chtěl z práce zajít na oběd do své oblíbené rybárny v jedné pasáži na Václaváku. Nevěřil jsem vlastním očím – za tu krátkou chvíli se zde skvěla čínská restaurace. To máte pocit, že jste v Jiříkově vidění, že někdo mávl kouzelnou hůlkou a změnily se kulisy.
Stejně tak procházet Jugmankou a hledat zde svůj oblíbený Adonis, nárožní asijskou restauraci, květinářství, kavárnu a dokonce i banku, je úkol zbytečný. Místo Adonisu jsou prázdné prostory, které po třetím pronájmu už nikdo nechtěl, místo asijské restaurace sekáč, místo květinářství a kavárny jakési mini markety…
Jenže nad tímhle mávne člověk rukou – kaváren je na každém rohu stále dost, dokonce i těch, kde se nesmí kouřit a dá se tedy v klidu posedět, květinářství jsou v okolí hned dvě, a místo asijské kuchyně se dá zajít na hamburgera. Banky nemá smysl vůbec zmiňovat, je jich víc jak sedm na dva metry čtvereční, řekl bych.
Ale co mě dostalo ze všeho nejvíc, byly zániky oněch historicky ceněných antikvariátů v Dlážděné, na Újezdě či v Palackého ulici. O některých se dokonce zmiňovaly naše slavné osobnosti v televizních pořadech či knihách. Hned v úvodu Tušení stínu píše spisovatel Ludvík Souček, že některé knihy sehnal jedině zde. Miroslav Horníček je často vychvaloval.
A teď nejsou. Člověk by si řekl, žádná škoda, knihkupectví a knih je všude hafo. Jenže není kniha jako kniha. Ty knihy, na které se stály fronty ve čtvrtky za dob totality, ty skoro neseženete, protože jsou na čtenáře moc náročné, písmo malinké, gramáž papíru tenká a kniha tlustá. Kde dnes koupíte podobnou produkci, jako měl Klub poezie nebo Odeon? Zato koupíte kdejaký škvár kriminální, milostný, bulvární, kouzelnický – a mám pocit, že ani tyto žánry nikdo nečte.
Naštěstí jsem kousek od Masaryčky, tedy Masarykova nádraží, objevil Antikvariát v podzemí. Ano, dobré knihy mají teď místo jen v podzemí. Najdete zde mnohé perly a snad to znamená, že dobrá literatura úplně nezanikne. Že pár lidí ještě dokáže a čte i náročnější literaturu. Alespoň v to doufám.
