Teď, když máme, co jsme chtěli
Podle spisovatelů doba, kdy stroje převezmou práci, bude jakýmsi utopickým rájem. Budeme mít všichni všechno, peníze nebudou potřeba, a lidé se budou duchovně vznášet k výšinám a dobývat nejen vesmír, ale i jednu vědeckou hranici za druhou.
Nějak si neuvědomili několik věcí. Jakmile lidé budou mít čas na blbosti, budou dělat blbosti. Jakmile lidé budou mít čas se flákat, budou se flákat. A že kde není práce, nejsou peníze, a kde nejsou peníze, není odbyt ani tržby firem. Ekonomická spirála podobné vzletné myšlenky o utopii zabíjí poměrně spolehlivě.
V době, kdy ženy praly v neckách, snili lidé o tom, jak jim ulehčit práci. A vědci vynalezli pračky. V době, kdy ženy nádobí drbaly pískem, vymýšleli vědci, jak jim to celé usnadnit, a objevily se myčky nádobí. A co teprve namáhavé vaření a stání u plotny? Jedna dvě mikrovlnky do každé rodiny, a je hotovo.
Muži už nemusejí ráno chodit na pole. Stačí zajít v poledne do Kauflandu nebo Billy nebo Penny či Lídlu, případně Alberta, Normy, Pramene... Brambory se tu válí španělské, egyptské, někdy i čínské, zatímco ty české se pro nesmyslné regulace výkupů válejí někde na hnojišti.
Muži už nemusejí krmit koně, kydat hnůj a krmit je. Stačí ráno setřít stěrkou námrazu či rosu a v autě pustit topení.
Na každém kroku vidíme výsledky snahy ulehčit lidem práci a dát jim více času. A povedlo se. Času má dnes mnohý habaděj. Nejvíce ho mají bezdomovci. Posedávají od časného rána, poté co se vyspali v blízkém podchodu, na lavičkách v parčících a zastávkách MHD, krabicové vínko v rukou na zahřátí, a někdy kolem poledne šouravě obejdou pár popelnic, aby se neřeklo.
Ti dělňasové, co tuhle kopali naproti našemu baráku jámu metr krát metr krát metr asi tři týdny, musejí mít rozhodně času nazbyt.
A protože máme dobu recese, kdy za nás sice nedělají všechno stroje, ale buď čínská chudina včetně dětí a těhotných žen, nebo v civilizovanějších zemích študáci, kteří rádi jen za potvrzení praxe dělají zadarmo, tak i mnozí nezaměstnaní mají volného času fůru. Prý kolem 20 % nezaměstnaných je stále ještě hezké číslo.
I ženy skutečně mají hodně času. Někdy dokonce ani nevaří, protože musejí čas nějak utratit, a nejlepší cestou je chatovat s virtuálními kamarádkami na drbárnách typu Rodina, Dáma nebo prostě na Facebooku.
Zaměstnaní lidé pak mají hodně času na svou práci – milují ji natolik, že do ní jezdí i o víkendech a zůstávají zde dlouho do noci. Kam se na ně hrabe středověk, kde hloupí lidé měli v neděle nucené volno, a pak dokonce i ve svátky, kterých bylo poměrně hodně! Jak ti by si v naší době užili.
Nebo naši poslanci, vláda a prezident – ti mají tolik času, že ani nemusejí do práce chodit, ale létají si po světě vládními speciály, a tu v Itálii ukážou v nějaké vile pindíka, jinde zase ukradnou propisku. Uznejte, to je ten život, po němž volali vizionářští spisovatelé vědecko-fantastických románů.
Jen ta věda se někam vytratila. Koho dnes zajímá temná hmota vesmíru nebo teorie superstrun? Nebo že vědci naprosto vážně mluví o existenci paralelních vesmírů? Dokonce existují vědecké teorie, že člověk má duši a ta je nesmrtelná, no považte!
Ale tohle je lidem tak nějak šumák. Zatímco dříve lidé celého světa vzhlíželi k obloze, kde se poflakoval jistý Gagarin, a posléze sledovali Měsíc, kde dupali do prachu američtí kosmonauti, dnes nějaká cesta na Mars s lidskou posádkou nechává fantazii většiny lidstva chladnou.
Ono se není čemu divit – většina Asie maká v kutlošských dílničkách za hubičku na výrobcích pro celý svět, Afrikou a Blízkým východem stále ještě zmítají občanské nepokoje a války, USA stále žijí na dluh a podle posledních průzkumů obyvatelům tohoto státu IQ stále úspěšně klesá, v Jižní Americe vládnou drogové kartely, snad jen ta Austrálie je tak nějak z obliga.
Pamatuju si, když jsme se spolužáky hltali nové vědecké a kosmické programy, o nichž se psalo v časopise ABC. Dnes si syn odmítá kupovat nejen Ábíčko, ale i Mateřídoušku, protože jsou tam samé blbiny, kterých se i občas bojí. Třeba čarodějnice nebo hororové masky.
Teď, když máme, co jsme chtěli, kdy technologie lidem ulehčují život, si tak nějak říkám, že bych kurnik šopa zase rád zažil to vnitřní rozechvění a napětí třeba z příprav expedice s lidskou posádkou na Mars, a sledování výpravy den po dni.
Místo toho však ve večerních zprávách kterékoliv televize dávají kdovíproč pořád dokola jen a jen černou kroniku.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
Jan Lipšanský
Velké oči filmových distributorů
Jak moc sází distributor na úspěch filmu v kinech, poznáte podle počtu kopií. Vše nad 26 kopií má přinést nečekaný úspěch. Má... Ale skutečnost je jiná.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x