Prokletí básníci se študáky
Přijal jsem tuhle pozvání na polední divadelní představení, které se konalo primárně pro studenty, resp. možná žáky nejvyšších ročníků základní školy. Ale hru Jarka Hylebranta s názvem Smím tě políbit, než chcípnu?, jsem vidět chtěl a šlo o jednu z mála možností.
Hra vypráví o zvláštním vztahu básníků Paula Verlaina (hraje ho Michal Vaněk, mně známý spíše jako muzikant) a Arthura Rimbauda (Jarek Hylebrant) a má několik rovin – rodinnou, profesní a obecně vztahovou. Navíc je vidět, že si autor a další herci vyhráli s různými detaily, ale o tom mluvit nechci.
Už před představením jsem se vrátil díky pro mne neobvyklému publiku do svých mladických let. Podobně jsme hlučeli i my, měli legraci z každého náznaku. Doba samozřejmě pokročila kupředu – tamo se k sobě tulili dva hoši, onde si studentíci vytáhli iPhony a chytré telefony a pařili na nich hry. Asi sedm chytrých zařízení jsem napočítal já i kdosi za mnou, kdo skutečnost nahlas glosoval.
Inu, a když začalo představení, vše bylo důvodem k pobavenému smíchu. Věta o zvláštní atmosféře v Paříži vyvolala pobavení, protože i nad hledištěm panovala tou dobou zvláštní atmosféra. Touhy Verlaina mít sex se svou těhotnou manželkou vzbudily u mužské části publika pobavený smích, u dívek soucitné zachvění.
Když si Verlaine zapálí cigaretku a kouř došel do hlediště, tu se obrátili někteří chlapci na pravděpodobně experta na tuto problematiku, a to se sugestivní otázkou, co ten na jevišti kouří? Joint však potvrzen nebyl.
S postupem děje však i na otrlých brzy mužích šlo znát, jak se do hry dostávají. I ti dva nejdrsnější schovali své hry. Dívky byly vtaženy do děje už od začátku. Soucítily s krutým osudem Verlainovy těhotné manželky, kterou tento opustil kvůli hospodskému povaleči.
Ale v jisté chvíli už i skoro muži začali fandit – naposledy jsem to viděl na dětském představení s klaunem Kostkáčem, kde děti ze školky včetně našeho syna fandily nahlas postavičkám na jevišti a radily jim z hlediště, co mají dělat, a dávaly najevo, jak by s tím zlořádem zatočily. Ty děti tedy. Ale i ti ještě nedospělí muži v hledišti se chovali podobně.
V určité chvíli nezářil v hledišti ani jeden displej telefonu, naopak se z jedné strany ozývaly odborné hlasy o rozdvojené osobnosti Verlainově, a že jde o vážnou psychickou poruchu, z jiné strany odsouzení Verlaina, že už podruhé nazval svou ženu děvkou.
Došlo i k nečekané situaci, kdy Jarek Hylebrant rozsedl na jevišti nečekaně židli, ale improvizační talent mu nechybí a ani nebylo znát, zda jde o vtip nebo náhodu, protože za několik minut později – ve scéně v pařížské mansardě – hodí druhou židlí přes jeviště. A v publiku se ozval vyděšený povzdech: „Už druhá!“ (Myšleno: Ten Rimbaud byl ale neotesanec a hrubec.)
Když jsem pak odcházel z Divadla Na Jezerce, měl jsem o čem přemýšlet. Hra mi dala několik impulsů – člověk si najednou o to víc začne vážit své rodiny a svých dětí, protože je s nimi spokojený a rád. Přemýšlí nad talentem, kterým Bůh obdařil dva básníky, ale jejich společné působení se ukázalo být nikoliv tvorbě prospěšným, ale sebezničujícím.
Líbily se mi i herecké výkony obou představitelů básníků – už dlouho jsem neviděl podobně hravý přístup, a přitom tak profesionální.
Inu, a potěšilo mne, že vlastně současná mládež sice je v určitém vnímání poněkud pozadu, ale naštěstí v sobě skrývá i tu citlivou část a duši, která se ráda nechá vést a okouzlit i něčím hezkým.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
Jan Lipšanský
Velké oči filmových distributorů
Jak moc sází distributor na úspěch filmu v kinech, poznáte podle počtu kopií. Vše nad 26 kopií má přinést nečekaný úspěch. Má... Ale skutečnost je jiná.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x