Kuřáci, smrdíte!
Uznávám – závislost je závislost a v době, kdy se reklamní kampaně tabákových firem snaží vzbudit dojem, jak je kouření cool a všichni v partě mne díky tomu berou a že je to vlastně taková neškodná libůstka, mnozí kuřáci stále žijí v tomto příjemném bludu, případně se nedokáží rozloučit s příjemným návykem z dětství (případně dospívání, ale dnes už podle statistik dětství).
Také mám své závislosti – např. kafe. Zase na druhé straně tato moje závislost neotravuje druhé lidi, pokud jim nešťastnou náhodou nepobryndám oblečení. Což se mi ale doposud nestalo. Každý máme nějakou závislost, dokonce i když víme, že škodí zdraví. Na krabičkách s cigaretami to dokonce píší. Ale říkám, závislost je závislost a závislý člověk bude hledat spoustu výmluv, proč si svou závislost omluvit. Třeba že studie o škodlivosti kouření byly podplaceny farmaceutickými firmami. Nebo že rakovinu nezpůsobuje dehet – či co to v těch cigaretách je -, ale jde o následky ozáření našeho území z Černobylu. A v USA o následky záření z pokusů v tamních pouštích. Ano, i s takovými výmluvami kuřáků jsem se setkal.
Z těch obyčejnějších výmluv se dá uvést, že auta také smrdí a nikdo je nezakazuje. Ano, to je pravda. Ale samotné auto sobě neničí zdraví, a na druhé straně auta mají být povinně vybavena katalyzátory. Neznám kuřáka, který by si před cigaretu narval katalyzátor.
Pak jsou ještě naštvané výmluvy typu „Co se máte co starat? Hleďte si svého!“ (No, vždyť to si hledím...), „Tady je volné prostranství.“ (Na zastávkách skutečně podle zákona volné prostranství není.), „Mám na to právo!“ (Ano, ale jen, pokud neomezujete právo druhého.), „Vždyť tím nikoho neobtěžuji.“ (Oblíbený omyl, k němuž se ještě vrátím.) a nejradši mám tuhle: „Ostatní taky kouří.“ (Takže když ostatní začnou skákat z okna v padesátém patře, dotyčný půjde takém skočit? Spíš bych chápal, když to dělají ostatní, proč bych to měl dělat i já? Je dotyčný člen stáda, nebo osobnost?)
Teď tedy k onomu oblíbenému omylu, že kuřáci nikoho neobtěžují. Obtěžují, a jak! Jenže kolikrát jim to nekuřáci – ve falešné skromnosti poctivého občana – nechtějí říct. Aby se nemuseli hádat a aby ctili svobodu toho druhého. Což je na hlavu postavené, protože kdo ctí svobodu nekuřáka?
Třeba u nás v paneláku má soused pod námi zvyk kouřit v kuchyni, ano, tam, co jsou špajzy. ve špajzu máme normálně potraviny a chleba a tak podobně. Asi jako každý. Kouř z cigaret stoupá vzhůru. Jestlipak náš spoluobčan, který pod námi v kuchyni kouří, tuší, že pro nás smradlavý dým z cigaret nám prosmrdí všechny potraviny? I když jemu asi cigarety také smrdí, protože stále větrá. Je to dost ke vzteku, protože nemůžeme větrat my, alébrž by jeho smrad šel otevřenými okny zase k nám. Klidně ať si kouří na záchodě, nebo v obýváku, na balkoně, ale proč takto?
Jdete na tramvaj nebo autobus, a před vámi kuřák. A zase – chudák netuší, že kouř z jeho cigarety se line do vzdálenosti několika metrů a že tak nutí dýchat ten smrad i lidi v tomto okruhu několika metrů – i když sám už třeba došel na zastávku.
Protože se na zastávkách nesmí kouřit, řeší to kuřáci tak, že se schovají za stojan s jízdními řády. Nejsou na zastávce, ale opět – kouř z jejich cigarety se táhne po celém perónu. A někteří na nějaký zákon kašlou zcela – policie daleko a Pán Bůh vysoko. Že jsou netolerantní? Ale jděte – oni si myslí, že vy jste netolerantní k nim!
Cigaretovým kouřem nasmrádlý muž či žena (a u žen je to obzvláště odporné) nastoupí do tramvaje a autobusu – a zase smrdí. Často až velmi nepříjemně.
A to nemluvím o kouření v restauracích, kde řízek s cigaretovým kouřem nepatří k mým oblíbeným specialitám, navíc máme problém, kam jít s malým dítětem na oběd (Jistě, do Mekáče, děkuji za radu.)
Na našem sídlišti někdo (přísahám, že jsem to neudělal!) pomaloval zdi velkými červenými nápisy: „Kuřačko, smrdíš!“ Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou chodil s jednou slečnou, co kouřila a měl jsem problém jí dát pusu – no zkuste políbit popelník.
A tak vám to, milí kouřící spoluobčané, při všem respektu k závislosti a vašim omluvám, tedy spíše výmluvám, prozrazuji, že smrdíte. Fakt. A někdy hrozně.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x