Hřebejk zase točí... A koho to zajímá?

Došla mi tisková zpráva, že režisér Jan Hřebejk zase natáčí nový film, prý ve stylu Pelíšků podle Šabacha. Jmenuje se U mě dobrý... Zajímá to ale dnes vůbec někoho?

Sotva se do kin dostává Medvídek, nový film Jana Hřebejka podle scénáře Petra Jarchovského, už je tu informace, že oblíbená dvojice chystá novinku. V poslední době mi však spíše přijde, že okolo těchto filmů jde jen o nafouknutou bublinu, a že mnozí chodí na filmy Jana Hřebejka proto, že stále čeká na nové Pelíšky.

Právě Pelíšky v roce 1999 odstartovaly současný zájem nejen o filmy Honzy Hřebejka, ale i knihy Petra Šabacha v podstatě i scénáře Petra Jarchovského. Dá se namítnout, že tahle trojka zde stála už u zrodu muzikálu Šakalí léta v roce 1993 (Pějme píseň dohola z roku 1990 tehdy skutečně znalo a dodnes jen pár fajnšmekrů), který zaznamenal velký úspěch. Ale tehdy ještě existovala federace se Slovenskou republikou a výsledky návštěvnosti jsou tím zkreslené, což není podstatné, na druhé straně však mezi těmito dvěma snímky uteklo šest let.

V roce 1999 si tedy ještě lidé pamatovali, že tenhle režisér natočil příjemnou a pohodovou věc, a ve svém očekávání se nezklamali. Přes určitou hořkou příchuť jsou Pelíšky příjemným retro filmem s příjemnými písničkami, něco jako Renčovi Rebelové o dva roky později. Návštěvnost tomu odpovídala – Pelíšky obsadily první místo s 914 442 diváky.

Následující rok přišlo drama z druhé světové války, i zde s pokusem spíše o vtipný nadhled nad dobou, Musíme si pomáhat (2000). Film skončil v celoročním žebříčku pátý s 243 061 diváky, což je velký propad. Zdá se, že očekávání nových Pelíšků tentokrát vzalo za své.

Na další snímek – možná právě díky tomuto propadu – museli diváci čekat tři roky. Aby se ušetřilo, točilo se převážně digitální kamerou a celý film má spíše televizní pojetí. Předcházela mu již dost solidní a mírně zavádějící kampaň, která právě těžila z popularity Pelíšků, upozorňovala, že jde o film ze 70. let, a tak není divu, že se Pupendo (2003) opět dostalo na první příčku s 958 327 diváky. A to přesto, že nešlo o příjemný retrofilm, měl temnější atmosféru a že se provalil porno skandál s jednou z hereček.

Už o rok později se objevuje Horem pádem (skončilo páté s 555 928 diváky). Autoři se vzdali námětu podle knih Petra Šabacha a vyhověli námitkám kritiků – natočili příběh ze současnosti. A to příběh podivný, plný scenáristických naschválů, rozdělený na dvě linie, jež se neprotínají, neobohacují a nikam nevedou. Film se opět snaží být příjemný, minimálně využitím populárních herců, s pokusem sdělit vážnější téma.

Mluvím-li o scenáristických naschválech, vezměte si jen začátek příběhu – kdesi u slovenských hranic vypustí z auta dva převaděči běžence – aby vzápětí zjistili, že jim v autě zůstalo v krabici dítě. Místo aby se vrátili a běžencům dítě vrátili, což by udělal každý rozumný převaděč, vezmou ho napříč celou republikou (jak ho krmí?, jak přebalují?), aby ho v Praze dali – do bazaru. Už jen zahájení tohoto filmu vyznívá hodně nelogicky a nuceně.

Po roční pauze se v roce 2006 objevuje Kráska v nesnázích – v žebříčku obsadí osmé místo s pouhými 296 685 diváky. Samozřejmě, na české poměry je to stále nadprůměr. A je nutné říci, že filmy mají nadprůměrnou režijní i hereckou kvalitu. Vypovídají však o zvláštním paralelním světě, který se současností má společného pramálo. Jako by se tvůrci chtěli vyjádřit k celospolečenským problémům, ale činí tak z pozice mimozemšťana, jenž je sleduje odněkud z oběžné dráhy ze svého prostředí.

Kráska v nesnázích dokonce nemá příběh, drama, konflikt. Ve chvíli, kdy konflikt přichází a mohlo by ve filmu konečně začít jiskřit (zabezpečená žena touží po animálním sexu svého manžela, alespoň po telefonu, čímž ale svým způsobem podvádí toho druhého muže, který ji vytáhl z bryndy), tak snímek končí. Jinak sledujeme sice zajímavé scény, výborně natočené, ale bez ústrojného propojení a rozvíjení, a bez jakékoliv hloubky.

Chybí jakákoliv charakterizace postav – např. se nedozvíme nic o otci hlavní hrdinky, jaký k němu měla vztah, proč už není (Rodiče se rozvedli? Umřel? Emigroval?), kteréžto věci ovlivňují jednoznačně i její chápání mužů. A nebo nám není nijak vysvětleno, co kultivovaného česko-italského emigranta se zálibou ve všem krásném, tak zaujme na pohledu na protahující se ženu, od pohledu spíše lehčího ražení. A to natolik, aby s ní spojil další život.

Tyto filmy však mají jedno společné a vyjádřila to nelépe moje manželka – příjemně se na ě dívá. Ano, ona příjemnost – přes veškerou snahu o postižení nějakých problémů, často pseudoproblémů nebo zveličených – prolíná všechny výše uvedené tituly. A díky ní se neřeší žádné skutečné problémy. Nejsou zde žádné velké konflikty.

Přitom režisér Hřebejk v dalších PR zprávách prohlašuje, že se cítí být českým Woody Allenem (možná tím, že se snaží mít co rok filmovou premiéru v kinech), že jeho filmy jsou stejně dobré jako Magnolie nebo Americká krása... Ale možná si dělá srandu.

Nyní se do kin dostává Medvídek o propletených vztazích v současnosti. První reakce lidí, jež snímek viděli, nejsou příliš pozitivní a nesou se ve smyslu „odlehčená Kráska“ a „méně humoru“. Těžko soudit, sám jsem snímek ještě neviděl.

Ale dokáže mne pobavit PR zpráva, že pan režisér začíná točit další film. Opět podle Šabacha. A prý komedii ve stylu Pelíšků. Má ještě pořád tolik věrných diváků a fanoušků, nebo čekáním na nové Pelíšky odpadli? Přece jen už to bude pár let od jejich premiéry. Nebudou mít strach, že ony nemastné neslané pokusy o sondy do současnosti poznamenají i primárně komediálně zaměřený film?

Inu, uvidíme.