Venuše z vln zrozená (recenze filmu)
Čím víc člověk ztrácí bujarost mládí a blíží se vidina maximálně důchodu, začíná se nějak více i ohlížet. Za sebou, za svým životem, co dokázal, co nikoliv, kolik se toho dokázal naučit a předat dál, zda si jen užíval, a nebo i pomohl druhým?
Dva staříci také kdysi patřili k elitám anglického divadla. Ale nyní vysedávají ráno co ráno – pokud jim skleróza dovolí a vzpomenou si – v kavárně na rohu, u oprýskaného stolu, a přebírají nové pilulky, které jim předepsali doktoři. Na dny své slávy již jen vzpomínají, pokud vůbec, a nejlepším přítelem, kromě jich samotných, je sklenička whiskey s trochou vody...
Vše se ale změní toho dne, kdy Ian dostane na výpomoc mladou, ulítlou dívčinu. A kamarád Maurice znovu najde závan života. Nejprve s dívkou vyrazí do divadla, pak do baru, a i když dívce je samozřejmě „starej geront“ spíše odporný, nakonec mezi nimi začne vznikat důvěrné pouto.
A kupodivu – přes veškerou Mauricovu snahu – nikoliv erotické. Proto bych všechny, kteří snímek přirovnávají k Lolitě, chtěl upozornit, že tentokrát jde skutečně o něco jiného, byť vnějšková podobnost zde existuje.
Díky Mauricovi si dívka konečně uvědomí sebe sama i to, co vlastně od života chce. A Maurice díky ní získá alespoň na chvilku pocit, že je zase mladý. Něco za něco a přesto tato podivná symbióza funguje. Samozřejmě Maurice musí následně čelit Ianově uraženosti, vysvětlovat své manželce, ale všechno mu za těch pár okamžiků radosti stálo.
Ostatně, stačí sledovat film od samého počátku – mořské vlny, které se přenesou do obrazu, hrají pak v závěru velkou roli (nechci spoilerovat), a stejně i ten obraz samotný má pak další význam...
Zkrátka u tohoto snímku člověk ocení nejen křehký a decentně, a přesto poutavě a vtipně podaný příběh, ale i jemné zpracování obrazu, práci se zvukem, jízdy kamery, hra s druhým plánem (jen si dobře prohlédněte jednu ze závěrečných scén, kdy dívka odchází od kavárny a na dveřích je cedulka Closed / Zavřeno). I takové věci jako vyšetřování prostaty přes konečník, jsou podány nikoliv nechutně, jak by se v tom vyžili američtí filmaři, ale prostě, bez nějakých hnusů, ale i příkras.
Na filmu je prostě znát, že je skrz naskrz britský. Tragikomedie míchá jak suchý humor ve slovech („Kniha, víš? Dva kusy lepenky a mezi tím potištěné papíry.“), tak v obraze a narážkách ( z nichž některé českému publiku, neznalému britských herců, mohou uniknout), ale i třeba ve výslovnosti. Zatímco oba bývalí herci hovoří spisovnou britskou angličtinou, Ianova neteř mluví jako tatar a rodnou řeč komolí, jako kdyby byla z jiného světa.
Kromě již zmíněných atributů kamera využívá i delší a zpomalenější záběry v polodetailu na tváře jednotlivých představitelů. Ale nikoliv v oné příliš dlouhé verzi jako u Tycových Smradů. Zde záběr netrvá ani pět sekund, a přesto je zcela působivý a dostačující, abychom pronikli do vnitřního světa hrdiny. Pár sekund bohatě stačí.
Nesmíme samozřejmě zapomenout na herecké výkony, a to zvláště Petera O’Toolea, který mimochodem oslavil 2. srpna 75. narozeniny. Přece jen na plátně vypadá chvílemi jako stařec, jenž se neudrží na nohou, a o to větší proměnou jeho postava projde v těch několika okamžicích tichého přátelství. Nutno však vyzvednout i všechny ostatní, zvláště Jodie Whittaker, u níž jde o celovečerní debut, a vskutku důstojný, a dále i sekundantů jako Leslie Phillips nebo Vanessa Redgrave.
Ve své podstatě jde o smutný, ale krutě pravdivý film, kde zazní nakonec i největší pravda života: „Když umřeš, každý chce být tvůj přítel...“
Hodnocení:
Krutě pravdivý film s přiměřenou dávkou suchého britského humoru.
Článek vyšel původně na serveru Filmpub - http://filmpub.atlas.cz.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x