Kde není dozorce, není žalobce aneb Praha – město psů
Ale pokud si chcete zažít skutečný oraz, klidně do České republiky přijeďte. Užijete si mnoha veselých možností a většinou bez následků. Můžete najíždět s autem do lidí na přechodech, sem tam i někoho přejet, můžete jezdit v protisměru, nedovolenou rychlostí apod. Můžete parkovat, kde se vám zlíbí – stačí jen zapnout tzv. parkovací světla. Jediné, co se vám stane, pokud se vůbec nějací policisté objeví, že dostanete podmínku, a když je uplatíte vhodně volenou bankovkou nebo slovem, leckdy se ani nikdo nedozví, co se kdy kde stalo.
Uznávám, zní to trochu přitažené za vlasy, ale dnes a denně jsme svědky, že skutečně můžete v centru Prahy dělat myšičky, dokonce bez blinkru, jezdit na červenou, nedávat přednost chodcům, telefonovat z mobilu bez hands free sady za jízdy – a nic se neděje. Občasná akce Kryštof je spíš pro zasmání, protože automobilisté si dokonce legálně přes různá rádia vyřizují vzkazy, kde ti otravní policisté právě kontrolují.
Nebo si vezměte takovou běžnou sousedskou věc, jako dodržování vyhlášky o zákazu volného pobíhání psů mezi domy. Psi mají své výběhy, kde je možné jim dát svobodu pohybu, ale mnozí majitelé je raději vypouštějí i mezi paneláky, leckdy se ani nestaraje, kde se zrovna pes nachází a kde vykonává velkou potřebu. Některá pražská sídliště (a nejen ona) by si dnes zasloužila označení „psí záchodky“. Zvláště na trávníky není radno pouštět malé děti, ale psích exkrementů se vám dostane v míře bohaté i na chodnících – pokud tam tedy zrovna neparkují auta.
Když jsem se tuhle ptal městské části, kam můžeme chodit s dětmi, když všude pobíhají psi, dostalo se mi fundované odpovědi - pro děti jsou ohrazená vyhrazená pískoviště.
Zdá se tedy, že otázka je složitější – někdo by měl kontrolovat dodržování vyhlášek a zákonů. Uvedené příklady jen nejvíce bijí do očí, ale našly by se mnohé jiné a možná tragičtější. Všichni se v České republice rozčilují a volají po tvrdších zákonech, ale Česká republika tyto zákony má. Jen je nikdo nedodržuje. U vědomí své nepostižitelnosti.
Kdysi bývali všude jacísi dozorci – lázeňský park někdo hlídal, aby sem nejezdila auta nebo cyklisté, ještě dříve v lesích hlídal fořt, jen v současném typu české demokracie se zapomíná, že je potřeba nejen hranice vymezovat, ale i dodržovat a hlídat. Máte to stejné jako s malými dětmi. Také jim nejde vše dovolit a skutečně se musejí hlídat a je nutné jim vymezit hranice.
Otázka, kde a kdy se v českých občanech ztratil smysl pro právo a pořádek, je spíše na delší diskuzi. Někdo bude vše shazovat na komunisty, jiný na bezbřehou demokracii, rovnající se spíše anarchii, kde každý může vše. Ale důležitější by možná bylo zamyslet, jak z podobné situace ven – a hlavně nebát se určitých forem restrikcí vůči občanům, kteří uvedené mantinely nedodržují.
Původně vyšlo na www.blisty.cz.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Jestlipak víte, proč v 70. letech chodilo do kin nejvíc lidí? A kvůli čemu pravděpodobně nyní do kin moc nechodí? Ne, stahování DivX filmů nebo DVDripů za to rozhodně nemůže. I když jistým výpovědním prvkem to je.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x