Mohou za dobrou, nebo špatnou náladu DivXy a DVDripy?
Stačí se podívat do jakékoliv encyklopedie filmu, abyste zjistili prostý fakt, že v 70. letech chodilo do kin nejvíce diváků. Ani předtím na historické velkofilmy, ani později, natož v současné době, jich už tolik – v celkovém součtu – do kin nechodilo.
Protipirátské unie a instituce tuto skutečnost vysvětlují po svém, i když fakty podložené vysvětlení je jiné. Ale k tomu skutečnému důvodu se dostanu o chviličku později. Protipirátské spolky tvrdí, že jde o důsledek stahování filmů. Zvláštní, že je nenapadalo, že za to může i klesající kvalita filmové produkce.
Celovečerní filmy totiž ignorují většinu obyvatelstva a chrlí nesmysly hlavně pro teenagery. Podstatné u podobných „filmů“ je, že na plátně stále něco létá, vybuchuje, jiskří, skáče, je v tom hodně počítačových efektů a triků, čím velkolepější, tím lepší. A do toho musí znít bombastický soundtrack. A co přihodit trochu 3D efektů, které dřív patřily jen do zábavních parků? Ale jistě, mládež je po zábavních podnicích žhavá, dejte jí Avatar a bude slintat blahem...
Jenže se zcela opomíjí všechny ostatní generace – nějaké hezké a milé pohádky pro děti se dnes moc netočí, ve všech je hodně sarkasmu a hodně animovaných filmů je spíše pro dospělé. Pro tu sortu obyvatel, pro které se točí filmů nejméně. Jestliže tedy odečteme všechny angažované filmy o moderních tabu, která již tabu snad dávno nejsou – o homosexualitě, výchově dětí lesbickým párem, o eutanazii, zneužívání dětí (i třeba pro vojenské účely), o sexu, když má žena své dny, o kanibalismu, úchylkách, a specifickým žánrem jsou exploitation horory, kde jde o to, co nejnázorněji a nejrealističtěji ukázat možnosti řezání lidského těla a jeho kousků, případně vnitřností.
Protože nejen Hollywoodu docházejí nápady, jsme svědky mnoha remaků a tzv. restartů – James Bond přišel zcela o své kouzlo a stal se z něho nesympatický, chladný, blonďatý a modrooký zabiják. Posádku Star Treku nově tvoří 16leté děti. Terminátor bojuje s dalšími puberťáky a samozřejmě prohraje. Další puberťáci bojují s hračkami od Hasbro, které ve filmu poněkud přerostly. A remake Souboje Titánů se už rovnou vykašlal na nějakou řeckou mytologii, proč někomu mást hlavu historií?
Takže na světě se najde hodně lidí nad 30 let, pro které v kinech prostě nejsou filmy. Proč by tahle většina měla chodit do kina? Když zajde třeba na film Agora, zjistí, že tvůrci filmu by se měli vrátit na základní školu nebo si alespoň půjčit učebnici dějepisu. Ano, tak hloupě je historie podaná. A když škrtneme všechny výše zmíněné typy filmů, co jiného zbude? Nějaký poctivý, chytrý film aby ve své touze divák hledal špendlíčkem.
Velký problém je i ve scénářích. Když si pustíte černobílý film nebo něco právě z těch sedmdesátých, dialogy jsou břitké, a přitom inteligentní, postavy se chovají normálně, a ne jako kdyby se na Zemi zrovna vylodili z paralelního světa, jejich city jim věříte, a většinou řeší problémy, s nimiž neměl problém se obyčejný, průměrný divák ztotožnit, když ne ze své zkušenosti, tak proto, že kolem sebe viděl podobné typy. Ze současných filmů má člověk naopak často pocit, že hledí s úžasem na chovance mentálního ústavu, kteří řeší nejjednodušší věci těmi nejzbytečnějšími a nejkomplikovanějšími způsoby. Navíc jsou současnými hrdiny filmů postavy, které jsou skutečně z jiného světa.
A nyní vám tedy prozradím, co bylo oním důvodem, proč lidé nejčastěji chodili do kin v 70. letech. Protože tehdy se v kinematografii rozšířila vlna happy endů. Lidé byli rádi, že – často na rozdíl od skutečného života – ve filmu to skončilo dobře. Protože film je zábavní médium a pohádkou pro dospělé.
Možná i tohle má něco do sebe – proč chodit do kina na filmy, ze kterých budu mít špatnou náladu, ne-li deprese? Náš manažer v práci k tomu bohatě stačí. Ale vzbudit v někom dobrou náladu, příjemné pocity, to už je dneska kumšt. A určitě by to do kin nahnalo víc lidí.
Jan Lipšanský
Když se ze zábavy stane kšeft
Na internetu se vždy daly nalézt různé zajímavosti a služby, které ocenilo jen pár zasvěcenců. Největším nebezpečím těchto specializovaných řekněme odlišností však je, když se stanou módní novinkou.
Jan Lipšanský
Malý překladový slovník současných frází
Setkáváme se s nimi dnes a denně – nejvíce v politice, ale tam si už umíme většinou představit, že nám politici lžou. Ale pak...
Jan Lipšanský
Jak se mění význam slov
Kdysi se říkalo krást – dnes se říká odklánět. Místo lhát se „změnily politické podmínky“, „nastal širší konsensus“ apod.
Jan Lipšanský
Teď, když máme, co jsme chtěli
Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.
Jan Lipšanský
Proč umět přiznat vlastní chybu
Kdysi jsem se hádal s kamarádem o jméno jednoho herce. Nevím ani proč, snad že mi to náhodně řekli rodiče, nebo jsem si to někde špatně přečetl v programu, že se jmenuje tak a tak. Kamarád tvrdil jiné jméno.
Jan Lipšanský
Svět, kde informace už nejsou informacemi
Žijeme ve světě informačních technologií. O tom, že se na Japonsko řítí další vlna tsunami, víme často dřív, než ta vlna sama. Podobně o norském střelci. Paradoxně v přehlcenosti informacemi tkví jeden velký problém.
Jan Lipšanský
Android 2.1 nemá nikdo rád
Ježíšek proběhl českým územím a zanechal nám díky svým pomocníkům v našich rodinách hromady dárků. Někdy chtěných, jindy nechtěných. Mne obdařil dotykovým telefonem s Androidem. To mi neměl dělat!
Jan Lipšanský
Prokletí básníci se študáky
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.
Jan Lipšanský
Stát šetří na epilepticích
Podle aktuálních zpráv se bude za lék Sabril místo 30 Kč doplácet 588 Kč. Ačkoliv epileptici za svou nemoc nemohou, budou dojnou krávou kapitalismu.
Jan Lipšanský
Chudák redaktor
Přišla mi do mé "pracovní" schránky na Jobs.cz další "atraktivní" nabídka. Mám tam atributy redaktor, editor, copywriter, korektor, překladatel. A sem tam se ve schránce skutečně objeví i nabídka na místo redaktora.
Jan Lipšanský
Marné snahy protipirátských unií
Novinkou na legálně koupených DVD jsou dva nové protipirátské trailery. Svou stupidností na jednu stranu pobaví, svým zdržováním před vstupem do hlavního menu na druhou stranu jen otravují. Každopádně jejich účel je mi záhadou a jejich dopad bude pro jejich naprostou odtrženost od reality minimální.
Jan Lipšanský
Co byste si v USA nebo Anglii nemohli dovolit
Ačkoliv si hodně lidé v ČR myslí, že demokracie znamená, že si mohou dělat všechno, opak je pravdou.
Jan Lipšanský
Filmová novinka – zabíjení dětí
Dělám recenzenta českých a zahraničních filmů, včetně těch na DVD, už nějaký ten pátek. Avšak v poslední době mám pocit, že se svět zbláznil. Trendem dneška je točit „filmy“ (musím tento termín dát do uvozovek, jinak by se Fritz Lang, Ingmar Bergman či Federico Fellini obraceli v hrobě), z nichž bude divákovi co nejvíce fyzicky špatně.
Jan Lipšanský
Chvála puberty
Puberta je nádherně šílené období. Děláte věci, za které se v dospělosti stydíte, a na druhé straně v dospělosti litujete, že už je nemůžete dělat. Respektive můžete, ale asi by si o vás okolí myslelo svoje, stejně jako posléze sbor doktorů v psychiatrické léčebně.
Jan Lipšanský
On-line už před narozením
Jestli se vám někdy stalo, že jste byli přítomni na porodním sále před, během i po porodu, a jedno jestli jako přímá účastnice, jako narodivší se nebo jako přihlížející otec (doktorky a sestřičky samozřejmě nevyjímaje), možná jste si všimli, že on-line svět zasahuje již i sem.
Jan Lipšanský
Dobré knihy jedině v podzemí
Několik desítek let se chodilo v Praze kupovat dobré knihy (rozuměj ve smyslu – poučné, naučné a skutečně krásné literatury) do antikvariátů s tradicí. (A samozřejmě nejen v Praze.) Dnes však místo antíků v Dlážděné bude asi burzovní palác, v Palackého nejspíše kus obchodního centra (prodejna pro potápěče) a na Újezdě už je sekáč.
Jan Lipšanský
Den země oslavili auty
V sobotu se i Praha 12 připojila k oslavě Dne země. Ale prapodivným způsobem.
Jan Lipšanský
Ostuda Českých lvů
Jistě jste to také slyšeli – irsko-český film (více irský než český, pravda) získal Oscara za nejlepší píseň. Kupodivu film Once ale česká filmová akademie ani nenominovala, ani nehodnotila!
Jan Lipšanský
Širokoúhlé bláznovství po nováckém způsobu
Širokoúhlost by měla mít své opodstatnění. Ale v podání českých televizí, a převážně TV Nova, jde spíše o naprosté nepochopení formátu a šílení tam, kde by byl potřeba rozum.
Jan Lipšanský
Velké oči filmových distributorů
Jak moc sází distributor na úspěch filmu v kinech, poznáte podle počtu kopií. Vše nad 26 kopií má přinést nečekaný úspěch. Má... Ale skutečnost je jiná.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2270x