Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prokletí básníci se študáky

11. 01. 2011 10:00:00
Ne vždy se zadaří být na divadelním představení o životě básníků Verlaina a Rimbauda s bandou studentů v hledišti.

Přijal jsem tuhle pozvání na polední divadelní představení, které se konalo primárně pro studenty, resp. možná žáky nejvyšších ročníků základní školy. Ale hru Jarka Hylebranta s názvem Smím tě políbit, než chcípnu?, jsem vidět chtěl a šlo o jednu z mála možností.

Hra vypráví o zvláštním vztahu básníků Paula Verlaina (hraje ho Michal Vaněk, mně známý spíše jako muzikant) a Arthura Rimbauda (Jarek Hylebrant) a má několik rovin – rodinnou, profesní a obecně vztahovou. Navíc je vidět, že si autor a další herci vyhráli s různými detaily, ale o tom mluvit nechci.

Už před představením jsem se vrátil díky pro mne neobvyklému publiku do svých mladických let. Podobně jsme hlučeli i my, měli legraci z každého náznaku. Doba samozřejmě pokročila kupředu – tamo se k sobě tulili dva hoši, onde si studentíci vytáhli iPhony a chytré telefony a pařili na nich hry. Asi sedm chytrých zařízení jsem napočítal já i kdosi za mnou, kdo skutečnost nahlas glosoval.

Inu, a když začalo představení, vše bylo důvodem k pobavenému smíchu. Věta o zvláštní atmosféře v Paříži vyvolala pobavení, protože i nad hledištěm panovala tou dobou zvláštní atmosféra. Touhy Verlaina mít sex se svou těhotnou manželkou vzbudily u mužské části publika pobavený smích, u dívek soucitné zachvění.

Když si Verlaine zapálí cigaretku a kouř došel do hlediště, tu se obrátili někteří chlapci na pravděpodobně experta na tuto problematiku, a to se sugestivní otázkou, co ten na jevišti kouří? Joint však potvrzen nebyl.

S postupem děje však i na otrlých brzy mužích šlo znát, jak se do hry dostávají. I ti dva nejdrsnější schovali své hry. Dívky byly vtaženy do děje už od začátku. Soucítily s krutým osudem Verlainovy těhotné manželky, kterou tento opustil kvůli hospodskému povaleči.

Ale v jisté chvíli už i skoro muži začali fandit – naposledy jsem to viděl na dětském představení s klaunem Kostkáčem, kde děti ze školky včetně našeho syna fandily nahlas postavičkám na jevišti a radily jim z hlediště, co mají dělat, a dávaly najevo, jak by s tím zlořádem zatočily. Ty děti tedy. Ale i ti ještě nedospělí muži v hledišti se chovali podobně.

V určité chvíli nezářil v hledišti ani jeden displej telefonu, naopak se z jedné strany ozývaly odborné hlasy o rozdvojené osobnosti Verlainově, a že jde o vážnou psychickou poruchu, z jiné strany odsouzení Verlaina, že už podruhé nazval svou ženu děvkou.

Došlo i k nečekané situaci, kdy Jarek Hylebrant rozsedl na jevišti nečekaně židli, ale improvizační talent mu nechybí a ani nebylo znát, zda jde o vtip nebo náhodu, protože za několik minut později – ve scéně v pařížské mansardě – hodí druhou židlí přes jeviště. A v publiku se ozval vyděšený povzdech: „Už druhá!“ (Myšleno: Ten Rimbaud byl ale neotesanec a hrubec.)

Když jsem pak odcházel z Divadla Na Jezerce, měl jsem o čem přemýšlet. Hra mi dala několik impulsů – člověk si najednou o to víc začne vážit své rodiny a svých dětí, protože je s nimi spokojený a rád. Přemýšlí nad talentem, kterým Bůh obdařil dva básníky, ale jejich společné působení se ukázalo být nikoliv tvorbě prospěšným, ale sebezničujícím.

Líbily se mi i herecké výkony obou představitelů básníků – už dlouho jsem neviděl podobně hravý přístup, a přitom tak profesionální.

Inu, a potěšilo mne, že vlastně současná mládež sice je v určitém vnímání poněkud pozadu, ale naštěstí v sobě skrývá i tu citlivou část a duši, která se ráda nechá vést a okouzlit i něčím hezkým.

Autor: Jan Lipšanský | úterý 11.1.2011 10:00 | karma článku: 22.89 | přečteno: 2957x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Eva Gusmanová

Dominik Landsman – Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti

Upřímné a mnohdy až krutě vtipné zápisky ze života otce na mateřské dovolené baví celý národ. Spousta rodičů tu jistě poznává sebe a své děti, nás ostatní ty zážitky a hlášky obou protagonistů prostě baví!

24.7.2017 v 21:29 | Karma článku: 4.80 | Přečteno: 255 |

Karel Sýkora

Nepodařilo se jim zhubnout do plavek... :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

24.7.2017 v 17:15 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 222 |

Michal Schmidt

Válečná vizuální epopej z břehů Dunkirku

Christopher Nolan se řadí k předním autorům Hollywoodu, do kterého se nikdo nebojí vložit svou důvěru. Tu si původem anglický filmař znovu zasluhuje svým novým válečným filmem Dunkirk.

24.7.2017 v 16:26 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 260 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Z bývalého akademika tuctovým politikem

Příklad dokonalé a úplné proměny teď sledujeme na ministrovi školství. A jako tuctový politik si pohrává s pravdou jako s plastelínou. Zcela účelově celý kariérní řád zúžil na peníze.

24.7.2017 v 9:46 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 596 | Diskuse

Karel Sýkora

Pat Metheny – Last train home

Patrick Bruce Metheny je americký jazzový kytarista a skladatel, v současné době je jedním z nejúspěšněších jazzových hudebníků.

24.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 |
Počet článků 51 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2262
Redaktor, novinář, miniscenárista...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.